Tři priority chovatelské stanice: Zdraví ....Výkon....Krása

Květen 2010

Crimson King "Gim" z Lodice - pozdrav

17. května 2010 v 18:00 | Petr Broukal |  Dopisy od psů z Lodice
Petra Monhartová posílá fotky pejska CRIMSON KING alias GIM.
Crimson King z Lodice
Crimson King z Lodice
Crimson King z Lodice
Crimson King z Lodice

Captain Cook "Kapitán" z Lodice - pozdrav

17. května 2010 v 17:52 | Petr Broukal |  Dopisy od psů z Lodice
Paní Langerová nám poslala fotku psa CAPTAIN COOK alias KAPITÁN.
Zde jsou. Kapitán se má skvěle. Děkuji
Kapitán Cook

Perfektní znalost standardu nestačí!

12. května 2010 v 18:33 | Petr Broukal |  Zamyšlení
Být kvalitním posuzovatelem určitého plemene psů neznamená jen znalost standardu a povědomí, jak vypadá šampión v zemi původu, ale také znát historii a původní poslání plemene, zároveň také místo jeho vzniku, tamní klimatické podmínky, případně i etnické zvyky národa, který plemeno vytvořil.
Každé plemeno je kulturním dědictvím. Mělo by tedy být i jakýmsi dokumentem své doby a místa jeho vzniku.
I plemena psů se vyvíjí a přizpůsobují nové době, ale v žádném případě by se neměla diametrálně lišit morfologicky ani povahově od jedinců používaných k původnímu účelu, ke kterému bylo vytvořeno a měl by být zřetelný záměr chovatelů, kteří jej vyšlechtili!
Jako příklad bych chtěl uvést srovnání dvou dobytkářských plemen: Australský honácký pes - ACD a Louisiánský leopardí pes -LC.
Tentokrát se ale nechci zabývat problematikou z jakých výchozích plemen byla obě výše jmenovaná vyšlechtěna.
ACD lze považovat za pracovního specialistu i když ne doslova, kromě práce s hovězím dobytkem dobře pracuje i s ovcemi a používal se jako hlídač farem.
LC je svým posláním mimo jiné stromový lovecký pes, tzn. pes zahánějící např. mývaly na stromy, kde je potom zaštěkával do příchodu lovce. Dále se používal při zahánění zdivočelých domácích prasat a také k lovu prasat divokých. Krátkosrstý LC používaný v bažinatém terénu tropického podnebí Louisiany měl z močálovitých houštin a lesů, kde nebylo možné použít kovboje na koni s lasem, zahánět domů zaběhnutý dobytek. Bylo tedy třeba lehkého vysokonohého psa. Není možné opomenout skutečnost, že na jihu USA převládali španělští přistěhovalci chovající hovězí dobytek (pravděpodobně velmi podobný současnému plemeni TEXAS LONGHORN), který byl velmi temperamentní a pohyblivý a psům potenciálně i dost nebezpečný.
Longhorn

Naopak Austrálii osídlili především přistěhovalci z britských ostrovů a to Angličané, Skotové, Irové apod. Ti s sebou vzali nejen své psy, ale i svůj dobytek, především plemeno HEREFORD. Je to klidné plemeno s poměrně krátkými rohy (existuje i bezrohý HEREFORD), ve srovnání se španělským dobytkem psům málo nebezpečný.
Nebyl tedy zapotřebí superrychlý, vysloveně vysokonohý pes. Avšak vzhledem k tomu, že v Austrálii se hnal dobytek na trhy na velké vzdálenosti, bylo třeba dobře vyvážené a velmi vytrvalé psy. Navíc se pohyboval po tvrdém podkladu na rozdíl od psů v Louisianě, kteří honili dobytek obvykle jen domů a ne stoky mil na trh. V Austrálii se dobytek pásl hlavně v horách, kde bylo dostatek vegetace a později se hnal na jatky a to obvykle do přístavů. Pes tedy musel mít kvalitní patrovou srst (krátká srst s podsadou), když se v krátkém časovém úseku ocital ve vnitrozemském vedru a po pár dnech v oblastech, kde v noci mrzlo. Toto jsem chtěl uvést jako příklad toho, že znalost historie určitého plemene pomáhá dobrému rozhodčímu při posuzování stejně dobře, jako znalost standardu která, dle mého názoru, sama o sobě nestačí!
A to především proto, že stejný nedostatek ve stavbě těla je jinak závažný u dvou plemen s rozdílnou historií i když se na první pohled zdá, že plemena byla vyšlechtěna ke stejnému účelu.
Herfords


TOPlist